Montessori blog

Co by měly děti umět před nástupem do ZŠ?

11. 03. 2021 Lucie Kubíková

Autor: Bc. Nikola Petra Hušková


Drazí rodiče,

v posledních dnech se na nás často obracíte s dotazem „Co by měly děti umět před nástupem do ZŠ?“. Pojďme se na to společně podívat.



Nástup do základní školy je pro dítě velmi důležitý bod v životě. Změní se mu totiž sociální role – z dítěte, které chodí do školky se rázem stává školák. Školák, který se konečně bude učit číst, psát, počítat, dozví se spoustu informací. Školák, který bude mít víc a víc zodpovědnosti – časem třeba bude chodit sám do školy a ze školy, či do družiny. Školák, který se konečně vyrovná svému staršímu sourozenci, kamarádovi, bratranci či sestřenici a třeba budou do stejné školy.

Nedávno jsem ve třídě poslouchala rozhovor dvou holčiček. Jedna je předškolačkou tento rok, druhá bude až ten nastávající. Ta mladší říká té starší „Představ si, že mi máma říkala, že až budu chodit do školy, budu tam jednou chodit úplně sama. Já teda nevím, jestli to vůbec dokážu.“ Děti se na změnu role moc těší, zároveň je to pro mě velká neznámá. Mohou být nervózní, mohou se přestat těšit, mohou se bát. To nejdůležitější, co pro ně musíte v tuto chvíli udělat, není výběr té nejlepší školní tašky či penálu se třemi patry. Ale podpořit je. Dodat jim sebevědomí. Dítě z Vás musí cítit absolutní jistotu, že v něj věříte. Své dítě znáte nejlépe na světě právě Vy. Dejte mu najevo, že to dokáže, že mu budete oporou a vodit ho do školy budete klidně až do té doby, než Vám školák řekne „Já to dnes zkusím sám“.

Článků, co by mělo dítě umět před nástupem do školy je plný internet. Zde je malé připomenutí:

·       Dítě by mělo být připravené fyzicky – mělo by zvládnout si do školy donést velký batoh plný učebnice. Mělo by bez velké/časté únavy zvládnout pobyt ve třídě a koncentraci na vyučování. Zvažte nástup dítěte, které je často nemocné. To může mít velký vliv na koncentraci, i sociální a emoční připravenost.

·       Dítě by mělo být připraveno psychicky – mělo by vědět, jaká změna ho čeká. Mělo by školu ideálně navštívit předem aby vědělo, kam jde, jak to tam vypadá, co se tam bude dělat. Děti potřebují být informované o tom co je čeká. Uklidňuje je to.

·       Dítě by mělo být připravené emočně a sociálně – častý pláč, stýskání, problém navázat přátelství v MŠ, či chápat a respektovat pravidla třídy jsou jasnou indicií, že toto dítě připravené není. Dítě by se mělo do školy přirozeně těšit. Jeho touha učit se a poznávat by měla být větší než strach a obavy.


Je tu dalších několik aspektů, podle který se školní zralost posuzuje:

·       prostorová a časová orientace

·       fantazie, představivost

·       matematické a předmatematické dovednosti

·       čtenářská gramotnost

·       řeč

·       vyhraněnost laterality


Dále několik faktických věcí, které by dítě mělo znát a vědět:

·       své jméno a příjmení

·       jména členů rodiny

·       svou adresu

·       rozeznat barvy

·       rozeznat ovoce a zeleninu

·       rozeznat směry a umístění (levá, pravá, nahoře, dole, vpřed, vzad)

·       umět si zavázat tkaničky u bot

Co je ale důležité pro nás v MŠ Knoflík?

Jak víte, naše MŠ pracuje s Montessori pomůckami a principy Montessori pedagogiky. Rytmus roku nám určují waldorfské slavnosti – které jsou vždy vygradováním dlouhých příprav různých období, významných událostí. Co je tedy pro nás důležité, aby dítě umělo, když opouští jeden z našich knoflíků a míří do školy?


S předškoláky pracujeme během dne, ale i samostatně, když si mladší děti užívají odpoledního odpočinku. Skupinu předškoláků vedeme systematicky, v připravených lekcích. Připravujeme je ve všech zmíněných oblastech – grafomotorika, matematické dovednosti, nácviky psaní, držení tužky, koncentrace – vytrvání u činnosti, jemná i hrubá motorika. Vnímání dobra a zla – dobrého a špatného chování. Dodržování pravidel. Trénujeme paměť – písničky, básničky. Povídání o tom „Co jsi dělal včera?“. Stříháme, tvoříme, zkoušíme různé výtvarné techniky. Trénujeme oblékání – zip, knoflíky, tkaničky. Seznamujeme se s čísly, písmeny, povídáme si o světě a dění v něm. Snažíme se, aby měli děti co nejvíce všeobecný přehled. Trénujeme řeč, správnou výslovnost písmen.

Ale co je pro nás tou opravdovou podstatou?


Není pro nás důležité, jestli dítě odchází ze školky a umí počítat do 100, chápe systém jednotek, stovek a tisíců, umí sčítat/odčítat či dokonce pracovalo s pomůckou na násobení. Jestli pozná všechna písmenka a umí je napsat. Jestli už přečte alespoň slovo o třech písmenech. Jestli zná orgány lidského těla, či pozná jaké zvíře je z jakého kontinentu.

Důležité pro nás je, aby z mateřské školky odcházeli děti, které si při odchodu od stolečku za sebou automaticky zasunou židli, aby o ní někdo jiný nezakopl. Děti, které umí vyřešit situaci, kdy jim něco spadne, rozlije se či rozbije. Po sobě uklidí, když jim něco spadne, či něco rozlejí. Děti, které udržují své pracovní místo a třídu v čistotě a pořádku.

Je pro nás důležité, aby se dítě nestydělo zeptat kohokoliv na cokoliv, nebo si říci o pomoc. Vyřešit pro dítě nepříjemnou situaci slovy a ne slzami. Při komunikaci s vrstevníky být empatický, nacházet společně kompromisy, pomáhat tomu, kdo potřebuje, chápat a respektovat pravidla třídy.

Je pro nás důležité, aby mělo důvěru samo v sebe, zdravé sebevědomí. Aby se vždy cítilo komfortně a dokázalo pro to udělat co je třeba.

Škola naučí děti číst, pochopit svět matematiky a čísel, psát a spoustu dalšího. Ale na formování osobnosti už takový prostor není. Nikdo nebude dítě kontrolovat, jestli si zastrčilo židli, když šlo z oběda. Nikdo nebude kontrolovat, jestli si po sobě vše uklidilo. Nikdo nebude dítěti zavazovat tkaničky či mu oblékat mikinu. Rytmus mateřské a základní školy se výrazně liší. Spousta škol je orientovaná na výkon a podanou práci. Počítá se zcela automaticky, že se dítě bude umět soustředit, bude si umět říci o pomoc a bude respektovat pravidla třídy/školy.

Všechny části školní připravenosti trénují děti už od nástupu do MŠ.

Například trénink jemné a hrubé motoriky se ukrývá za každou pomůckou. Na každou práci si dítě musí připravit kobereček – srolovat, rozrolovat (jemná práce prstů). Pak musí dojít k poličce – kde je daná pomůcka, kterou si vezme do obou rukou a odnese na kobereček či ke stolečku. Musí se soustředit na cestu, chůzi i na pomůcku, kterou nese (hrubá motorika). Když dopracuje, musí pomůcku vrátit na stejné místo, odkud si jí vzala – prostorová orientace. 


To samé je s přípravou oběda. Děti si připravují mističky, příbory, nalévají si pití, samotné si nandávají polévku, chodí pro druhé jídlo k paní kuchařce. Učí se manipulovat s naběračkou, talířem plným omáčky apod.

Děti se tak od nástupu do MŠ učí. Učí se i věcmi u kterých se to nemusí zdát jako důležité či primární. S každou aktivitou, každým dnem, každým vylitým hrnečkem čaje se učí a zdokonalují. Až se jim jednou pohyby úplně zautomatizují.

Některé práce, které děti vykonávají jsou časově náročnější a projekt pak trvá i několik dnů. Děti se tím učí trpělivosti, protože jak je známe růže přináší. Když v MŠ pečeme nějakou dobrotu – často jí pečeme k nějaké události, co nás čeká. Ať je to oslava narozenin, slavnost, či piknik. Čekáme tedy s hostinou a ochutnáním až do druhého dne. To vede děti ke koncentraci a trpělivosti. K poznání, že jsou situace, kdy musíme vytrvat, byť se moc těšíme. 

Snažíme se děti vést k vlastnímu úsudku, k logickému uvažování. Pro příklad: Každý den si povídáme „jaké je venku počasí?“. Z čehož pak mohou děti snáze vyhodnotit, co si mají vzít na sebe při oblékání na procházku. Snažíme se podpořit děti co nejvíce v tom, aby oni byli ti objevitelé a my je pouze správně navedli.

Snažíme se, aby od nás ze školky odcházeli děti co nejvíce samostatné, sebevědomé, s touhou objevovat svět, vše prozkoumat a vše se naučit.

Děkuji, že jste si udělali chvilku času a dočetli jste článek až sem.

Nikča

Zdroj: Modrý knoflík


Vypracovala v březnu 2021 Bc. Nikola Petra Hušková MŠ U Bílého králíka – KNofLík 


Dětský pokoj

29. 01. 2021 Ing. Tereza Lepšíková


Montessori principy mají své místo i u vás doma. Správně připravené domácí prostředí vede děti k samostatnosti a soběstačnosti, ale samozřejmě také klade důraz na bezpečí. Děti už odmalička (když rodič cítí, že je správný čas) spí na matraci, ze které kdykoliv samy vyskočí. Také dosáhnou na všechny své hračky a knížky. Jelikož sama nyní chystám dětský pokoj, ráda bych se s vámi podělila o tipy, které by vás při zařizování dětského pokoje mohly inspirovat.


Místo postele matrace na zemi

Dětské postýlky jsou nádherné, ale zdaleka ne všechny děti jsou v nich šťastné. Podle konceptu Montessori by dítě již od batolete mělo mít pouze matraci na zemi nebo velmi nízkou postel. Zkrátka tak, aby se mohlo svobodně pohybovat a vstát a lehnout si, kdykoliv se mu zachce. Dítě je pak svobodnější, a ani vy se nemusíte obávat nějakého pádu. 

Bezpečnost

Dětský pokoj by měl být co nejbezpečnější. Tedy žádné ostré hrany, elektrické zásuvky, nebezpečné předměty, čistící prostředky, atd. Každý povrch, každé zákoutí či škvíra musí být bez rizika. Totéž platí o dětském nábytku. 


Zrcadlo velmi nízko

Všimli jste si, že batolata jsou tak trochu ješitové? Strašně ráda se prohlížejí v zrcadle. Dokážou u něj strávit dlouhé minuty, různě se nakrucovat, mávat či pusinkovat svůj odraz. Patří to ke zdravému vývoji malých dětí. Zkoumají své tělo, výrazy a pohyby, což je velmi důležité. Podle konceptu Montessori by mělo být zrcadlo připevněno velmi nízko, u podložky, kde si děti hrají. Do čtrnácti měsíců se tím opravdu hodně zabaví. Je výhodou mít k zrcadlu připevněné madlo, aby se s jeho pomocí dítě mohlo postavit, až se na to bude cítit.

Dostupné hračky

Nejen spánek, jídlo, ale také hra je velmi důležitá pro správný vývoj dítěte. Hrou se dítě učí koordinaci pohybů. Rozvíjí jemnou a hrubou motoriku. Dále se učí poznávat tvary, barvy, povrchy a třeba i reakci lidí (jak třeba maminka zareaguje, když hodím kostkou?). A podle Montessori přístupu by měly děti dosáhnout na své hračky. Tudíž je dobré pořídit do pokojíčku nízké otevřené police, odkud si může dítě hračky brát a zase je tam vracet. Malé děti mají velmi dobrý smysl pro pořádek, když jim pomůžete, budou věci dávat na své místo. 


Správná velikost nábytku

Když už jsme zmínili nízké police, je velmi důležité, aby děti měly v pokojíčku nábytek odpovídající svou velikostí. Tedy také nízký a dobře dostupný. Děti strašně rády napodobují své rodiče, takže klidně mohou mít zmenšeniny židlí nebo pohovky. Méně je někdy více. Stačí jedna dvě skříňky a v nich také co nejméně věcí, pro přehlednost. Knížky je dobré vystavit na poličky nebo spíš lišty, titulní stranou dopředu. Co se týče obrázků, zavěšujte je podle velikosti dětí (tedy 1 až 1,5 metru), nikoliv do své výšky. Děti by logicky dekorace neviděly. Někdy opravdu pomůže zahrát si na dítě. Dřepněte si nebo lehněte a chvíli se na pokoj dívejte dětskýma očima. 



Hmatové plochy 

Nepodceňujte hmat a možnost dotyku. Děti díky tomuto smyslu prozkoumají spoustu materiálů a povrchů. Do jejich pokojíčku se proto skvěle hodí přehozy z ovčí kůže, háčkované koberce, měkoučké deky, korkové podložky a dřevo. Pokoje inspirované Montessori přístupem mají co nejvíce materiálů, které mohou děti poznávat a objevovat.


Kreativní prostor

Nechte děti řádit. Klidně ať dělají nepořádek a chaos, ale mějte je pod kontrolou. Vytvořte jim koutek, kde budou mít role papíru, tabuli, různé kreslicí pomůcky, štětce, houby, nástroje. Dobré jsou také smyslové koše, kde děti poznávají různé materiály. 


Tip na závěr:

Pomůcky a hračky by měly být voleny tak, aby odpovídaly vývoji dítěte. Zároveň by měly být jednou za měsíc obměňovány, protože zevšední. Není třeba pokaždé kupovat nové, ale můžeme je schovat a poté je třeba za dva měsíce vyndat a vyměnit. Vše by mělo být pro dítě přitažlivé. Rodiče sami zhodnotí, které pomůcky dítě už zaujaly a které ještě ne.



Doufám, že vás článek zaujal a inspiroval. Mně osobně přijde, že všechny tyto tipy mají svou logickou podstatu a opravdu mohou vést dítě k samostatnosti a rychlejšímu rozvoji. Neváhejte se poradit s našimi paními učitelkami, pokud jako rodiče naší MŠ přemýšlíte o jakékoliv změně pro své děti v domácím prostředí.

Koloběh hraček nejen po Vánocích

21. 12. 2020 Ing. Tereza Lepšíková

Autor: Bc. Lucia Berežná

Vánoce jsou už téměř tady a já věřím, že většina z nás už má dárečky pro potěšení našich ratolestí nakoupené a řádně doma poschovávané. V posledních letech zaznamenávám, že je dostupných mnoho tipů na Vánoce, které se nesou ve znamení - méně je více. A to mě velmi těší, protože se musím přiznat, že já sama to tak u hraček pro děti vnímám. Preferuji kvalitnější produkty nad množstvím a myslím si, že nějaký zážitek častokrát v dětech vydrží déle než plastová hračka, na kterou si příští rok před Vánoci ani nevzpomenou, že ji dostaly. Tady mě však napadá otázka: Co ale s hračkami, které děti dostanou a je jich přece jen mnoho? Ačkoliv svoje děti zatím nemám, nad touto otázkou se často zamýšlím. V rodině mám mnoho dětí, kterým Ježíšek přinese nemalé množství hraček, a tak si kladu otázku, jak bych tuto situaci z rodičovského hlediska vyřešila já. Hračky přece nevrátíme a rodina nakupuje dárečky jen s tím nejlepším úmyslem a z lásky. Přináším Vám tedy pár svých myšlenek a nápadů, jak bych se snažila tuto povánoční situaci vyřešit. 

Společné třídění starších hraček

Je něco s čím si už děti nehrají, už nám poskytlo svojí službu a k hračce se dlouhodobě nevracejí? Jednoduše už hračka naplnila jejich potřebu a my ji můžeme poslat dále, aby dělala radost novému majiteli. Pro děti to může být zajímavá zkušenost, když jim vysvětlíme, že je v pořádku se určitých věcí zbavit a nemusíme je přitom vyhodit. Jsem si jistá, že se najde množství center, ústavů nebo domovů, s kterými se můžeme dohodnout. Celé třídění bych s naší ratolestí dopředu prodiskutovala a zjistila její pocity - možná nás překvapí, s jakou radostí se do toho pustí. Bude skvělé, když dítě do procesu zapojíme, necháme vybrat kam hračky pošleme, společně je očistíme, opravíme a půjdeme je novým majitelům odnést. Vyčistíme tak prostor v dětském pokoji, připravíme ho na nové hračky a uděláme dobrý skutek. 

Místo na hračky

Podle Montessori principu každá pomůcka (popřípadě hračka) má svoje místo. Z tohoto místa si pomůcku vezmeme a po skončení ji zase v pořádku vrátíme. Je to skvělý systém, ve školce nám to hezky funguje a dovolím si tvrdit, že dětem to vyhovuje. Uznávám, že doma je doma a dětský pokojík je přece království dítěte. Největší zábavou je často vytáhnout úplně všechny hračky na jednu hromadu, protože je při hře skutečně všechny potřebují :-). Co tedy najít společný kompromis? Vyčlenit si poličku, komodu, skříňku nebo bedýnky na hračky. Je mi jasné, že každý pokojík něco takového má a to je skvělé. Napadá mě to však udělat trochu systematičtěji. Prostor můžeme spolu vylepšit - utřít prach na skříňce, umýt jednotlivé poličky, odměřit je a dokoupit nějaké košíky. Rozhodnout se, jestli je skříňka na správném místě, jestli ji nechce otočit nebo trochu přesunout. Už těmito aktivitami vzbuzujeme u dítěte zájem o prostředí, ve kterém žije a tráví čas. Uznávám, může to být časově náročné, ale to, na čem se dítě samo podílí, má pro něj mnohem větší cenu. Nebude si přece ničit to, co mu dalo takovou práci připravit. Prostor máme přichystaný - je čas popasovat se s hračkami. 


Společné rozhodování

Mě ve školce často překvapí, jak jednoduchá konverzace s dětmi může být. Jejich rozhodnost mě dokáže ujistit v tom, že často nejefektivnějším řešením je jen jednoduchá otevřená otázka. Co si o tom myslíš? Jak by jsi to chtěl? Co s tím uděláme? Jak by se ti to líbilo? Pomocí rozhovoru o tom, co ho právě baví, můžeme rozhodnout, co v pokoji necháme vyložené na nějakou dobu. Ukážeme mu, že všechny hračky se do našeho připraveného místa nevejdou, a proto si může vybrat, které bude mít vyložené a najdeme jim jejich nové místo. Pokud by bylo dítě nerozhodné, neváhala bych mu poskytnout určitý čas a pochopit ho, že taková změna je docela náročná. Dohodneme se, že nám to poví až za chvilku nebo za nějaký předem domluvený čas. Na košíky a krabičky můžeme zpočátku vyrobit a napsat jmenovky, menším dětem nakreslit nebo vytisknout obrázek hračky. Ulehčíme jim tak orientaci v jejich věcech a zároveň podpoříme samostatnost při uklízení na své místo. Zbylé hračky, které se nikam nevejdou, uložíme do skříňky. Dětem ukážeme, kam je ukládáme, aby měly přehled o svých věcech a nebály se, že o hračky přijdou. 


Koloběh hraček

Čím jiným zakončit tento velký projekt, než společným rozhovorem? Tak velká změna si přímo říká o posezení u horké čokolády nebo ovocném čaji. Můžeme si tak v klidu promluvit a podělit se o svoje čerstvě prožité zážitky a emoce. Nesmíme také zapomenout na dohodou, jak často budeme hračky měnit - najít si nějaký systém, který bude vyhovovat právě vám. Kalendář je skvělé místo na označení dne výměny, nebo to jednoduše ponecháte na pocitech a potřebách, které bude dítě aktuálně vyjadřovat. Není lepší nápad, než ten váš, který vám bude vyhovovat :-).


Uvědomuji si, že celý proces třídění a výběru mezi oblíbenými hračkami není vůbec jednoduchý. Obzvlášť to platí u věcí, ke kterým máme vztah. Věřím však, že tato změna přinese svěží vánek do dětského pokoje a do mysli a koncentrace při hře dítěte. Není právě po Vánocích správný čas na to, abychom dali této změně šanci? Držím palce a moc ráda bych věděla, jak to dopadlo.

Lucia Berežná

berezna@msknoflik.cz


Montessori ve světě

30. 11. 2020 Ing. Tereza Lepšíková

Montessori školky nebo školky s Montessori prvky jsou populární po celém světě. Montessori pedagogika existuje už více než sto let a vznikla na základě zkoumání vývojových fází dítěte doktorkou Marií Montessori. Patří mezi nejúspěšnější pedagogiky v mezinárodních srovnávacích testech a nyní už ji považujeme za tradiční pedagogiku. Možná jste to ani nevěděli, ale na Montessori výchovu se dělají různé celosvětové výzkumy, které potvrzují, že tato pedagogika usnadňuje rozvoj kognitivních funkcí, podporuje vědomé a systémové myšlení a emoční a sociální vývoj a především samostatnost. Pro vývoj dítěte tak má obrovský přínos. V každé vývojové fázi nabízí člověku jiné podněty a jiné vzdělávací prostředí. Zajímavé na něm je, že pozorované vývojové fáze, senzitivní období a tendence člověka a jejich rozvoj v Montessori pedagogice odpovídají nejmodernějším výzkumům v neurologii a psychologii. Objektivně tak podporují výsledky Marie Montessori a vysvětlují, proč jsou děti vycházející z Montessori škol velmi úspěšné.

Montessori pedagogika především vychází ze znalosti o činnosti mozku a neuropsychologie a jejich vývoje. Když Montessori používá metodu, vždy je tato metoda zaměřena na nějakou mozkovou oblast a maximální rozvoj dětí v daném věku. Možnost vybrat si je jedním z klíčových prvků Montessori. Děti si samy vybírají svou činnost, a to proto, že svoboda volby je základním předpokladem pro vnitřně motivované učení. A vnitřní motivace je klíč k úspěchu. Svoboda s sebou nese i odpovědnost, proto jsou v Montessori školách stejně důležitá pravidla jako svoboda sama. Během dne tak děti dostávají od učitelů lekce práce s pomůckami, ale také lekce „slušného chování a zdvořilosti“, které jim pomáhají pochopit fungování společenských zvyklostí, soužití lidí a nastavují klidné pracovní prostředí ve třídě. Učitelé děti během celého dne sledují, aby věděli, kam se které dítě posouvá, co jej zajímá a objevili jejich nadání. Velmi důležité je také věkové smíšení tříd, kde učitelé vědomě pracují s propojováním různě starých dětí. Věda dokazuje, že věkově propojené třídy jsou efektivnější než třídy stejně starých dětí. Mladší děti jsou motivovány prací a spoluprací se staršími dětmi, zatímco starší děti si při pomoci mladším trénují komunikativní a vůdčí dovednosti.

Ve světě najdeme přes několik desítek tisíc Montessori škol a školek, které absolvovali i velmi úspěšné a známé osobnosti. Pro zajímavost můžeme jmenovat například: princ William a princ Harry, Gabriel García Márquez (držitel Nobelovy ceny), George Clooney, Hugh Grant, zakladatelé Google (Larry Page a Sergey Brin), zakladatel Amazonu Jeffrey Bezos, dcera Billa Clintona atd. Významných osobností, které si prošly touto výchovou, je opravdu hodně. Mnoho z nich říká, že jsou tak úspěšní jen díky Montessori, které jim umožnilo zaměřit se na osobní rozvoj, kreativitu a vlastní zájmy. Dnes nakoukneme do připraveného prostředí Montessori školek po celém světě. Pomůcky ve světě se používají všude stejné právě proto, že je dokázáno, že jsou opravdu funkční.

Freesoul International Kindergarten (Shanghai, Čína)

LePort School (Emeryville, CA, USA)

Yass Montessori (Yass, NSW, Austrálie)

Otrada International Montessori Centre (Rusko)

Seametrey Children's Village (Phnom Penh, Kambodža)

Ambiente Montessori Modelo Fundación Argentina (Buenos Aires, Argentina)

Montessori Nursery School (Poissy, Francie)

Montessori International School Genova (Genova, Itálie)

MŠ KNofLík (Liberec, ČR) :)

Zdroj obrázků: www.howwemontessori.com

Jak vedeme děti ke zdvořilosti

03. 11. 2020 Ing. Tereza Lepšíková

Maria Montessori ve své knize Objevování dítěte tvrdí, že bychom se měli snažit u dětí dosáhnout uvědomělé kázně a ukázněný jedinec je tehdy, pokud ovládá sám sebe a je schopen sám sebe kontrolovat. To platí v případě, že je třeba v životě dodržovat určitá pravidla. Říká, že svoboda dítěte by měla být vymezena zájmy skupiny, k níž náleží. Dítěti bychom měli zamezit, aby dělalo něco, čím by se provinilo proti slušnému chování a dobrým způsobům. Podle Marie je naprosto nezbytné, aby průvodce plně chápal význam své pozice pozorovatele a byl schopen odlišit spontánní přirozené jevy od společensky neúnosných činností. Těm je třeba zabránit už v počátku. Koncepce svobody by se měla chápat jako souhrn co nejpříznivějších podmínek pro fyzický a psychický vývoj dítěte. „Když hovoříme o svobodě malého dítěte, neznamená to, že chceme tolerovat nebo snad podporovat neukázněné chování a bezúčelnou činnost, jaké se děti věnují, pokud je ponecháme samy sobě. Svobodou máme na mysli to, že jeho život osvobozujeme od překážek, které brání jeho normálnímu vývoji.“

Maria podporuje věkově smíšené skupiny pro hru i práci. Říká, že věková heterogenita je důležitým principem didaktiky Montessori, s jehož pomocí se děti rychleji a přirozeněji učí od sebe navzájem a ve vzájemné spolupráci. Ve své knize Tajuplné dětství se také zabývá otázkou odchylek chování. Tvrdí, že každý nával zloby je vnějším projevem nějakého hlubokého vnitřního konfliktu. Vztekání se a odpor prý překrývají snahu dítěte se realizovat a brání mu projevit svou skutečnou osobnost. Naším úkolem je dítě poznat a pomoci mu osvobodit se od všech nepřirozených zábran. Musíme mu poskytnout takové prostředí, ve kterém se bude moci svobodně rozvíjet. Jednou z nejzávažnějších odchylek je lhaní. Lhaní se objevuje v dětství a s přibývajícím věkem se stále zdokonaluje.

Děti jsou velkým smyslovým orgánem a učí se napodobováním. Je tedy velmi důležité, aby sám rodič - vychovatel vytvořil dítěti bezpečné podnětné prostředí plné lásky, podpory a vzájemného respektu. To všechno musí fungovat mezi všemi členy rodiny. A to není vůbec jednoduché. Chci opravdu zdůraznit, že aby dítě pochopilo, jak vypadá chování ctnostného člověka, je zapotřebí jít vzorným příkladem už od jeho narození. Dítě nasává jako houba vše, co vidí u dospělých. U rodičů, prarodičů, učitelek a každého dalšího člověka, který projde jeho životem. Zvyky, které se naučí v dětství už se velmi těžko transformují na jiné v období dospělosti. My sami bychom měli prokazovat úctu k vlastním rodičům a dalším autoritám, aby dítě pochopilo, jak se chovat ke svým rodičům a učitelům.

„Prosím“ a „děkuji“ je základ, na kterém budou postaveny všechny vztahy. Poprosit nebo být někomu vděčný jasně ukazuje respekt k člověku. Když například maminka uvaří večeři a dítě poděkuje – dítě ukazuje svým projevem mamince vděk, a že nebere uvařené jídlo jako samozřejmost. Součástí respektu je také umět se omluvit. Omluvou vyjadřujeme lítost nad něčím, co jsme neudělali správně a slouží k urovnání vztahů. Během omluvy je dobré kromě vyjádření lítosti také ubezpečit druhého, že už se taková situace znovu nestane, popřípadě přijít s nápadem, jak lze situaci napravit. Samozřejmě, na prvním místě by měla být především prevence. Proto je nutné vést dítě k míru a k tomu, že druhým lidem a zvířatům se neubližuje. Úctu k druhým lze prokazovat i neverbálně, např. podržením dveří; podáním věci, která druhému upadla na zem; uvolněním místa v MHD pro starší osobu; zakrytím úst při kašlání; uměním základů stolování atd. Během stolování ve školce učíme děti, jak používat správně příbor; že je příjemnější jíst v klidu, nežli v hluku; že si po sobě musí uklidit samy špinavý talíř a příbor. Při stolování doma s rodinou by zase měla být slušnost počkat, než dojedí ostatní, popř. se omluvit, pokud někam pospícháme. Co se týče umývání nádobí a dalších domácích prací, měla by existovat v komunitě i v domácnosti spravedlivá dělba práce.

Čisté a uklizené prostředí poukazuje na úctu k věcem. Bez řádu a pořádku nastává v našich životech chaos. Jakmile do věcí vneseme řád, nebudeme muset my ani dítě tolik uklízet. Uklizený prostor přináší duševní klid a prostor pro pozitivní myšlenky. Čím méně je věcí v prostoru, tím více máme místa pro kreativitu, koncentraci a seberozvoj. Proto je dobré, aby mělo dítě v poličkách jen pár oblíbených hraček, ke kterým bude chovat úctu. Kdyby mělo pokojíček přeplněný hračkami, pravděpodobně by si nevážilo žádné z nich. Čím dál více se ve mně probouzí snaha nabízet dětem hračky pouze z přírodních materiálů, nesou v sobě totiž vůni a energii přírody, kterou jim žádný plast nedá. Dítě tak v sobě přirozeně rozvíjí smyslové vnímání, harmonii, úctu k přírodě a základy ekologického smýšlení. Ekologie je v současné době velmi populární téma a vést děti k environmentálně odpovědnému chování by měl každý rodič i učitel. I vztah člověku k přírodě je součástí etického chování a dítě by mělo pochopit, že škodit přírodě je zkrátka špatné. Proto učíme děti třídit odpadky a recyklovat. Učíme je, jak zodpovědně využívat půdu, vodní zdroje, suroviny a energii. Snažíme se, aby nedocházelo k plýtvání, proto si děti nandají na talíř jen tolik, kolik snědí. Učíme je pěstovat květiny a bylinky. Hodně času děti tráví na procházkách, kde prostřednictvím povídání a různých her v dětech utváříme pozitivní vztah k životnímu prostředí. Dítě se tak učí uvažovat v souvislostech a přemýšlet o možných negativních dopadech lidských aktivit na planetu v dlouhodobé perspektivě.

Nesporně důležitým znakem zdvořilosti a slušnosti je samotný pozdrav. Pozdrav je projevem přátelství, zdvořilosti, úcty a respektu k druhému člověku. Jeho součástí je i způsob provedení. Pozdrav by měl být pronášen zřetelně a s úsměvem, nejlépe s vlídným pohledem do očí. Pozdrav mezi dítětem a učitelem je krátký rituál, při kterém se dítě učí zdvořilé neverbální komunikaci. Ukazuje uznání, respekt a partnerství mezi dítětem a učitelem. „Dobrý den“ a „Na shledanou“ jsou jedny z prvních zdvořilostních frází, které děti učíme. Jelikož děti zrcadlí své rodiče, měli by také jít ve zdvořilém chování příkladem a srozumitelně zdravit například sousedy v domě, své známé, učitelky ve školce apod.

Zdvořilostní jednání, která jsem popsala, jsou nepsaná pravidla a zvyky, které podle dochovaných zdrojů existují již od vzniku lidské společnosti. Vznikly na základě potřeby řádu, který je pro výchovu dětí zásadní. Proto si ve školce hned první den děti s paními učitelkami stanovují pravidla třídy. Domluví se na nich společně a vyvěsí je na viditelné místo, aby si je mohli v případě potřeby připomínat. V průběhu roku děti také dělají různé aktivity přibližující dítěti pravidla vzájemného styku jako jsou zdvořilost, ohleduplnost, tolerance, spolupráce a mravní hodnoty v jednání lidí. Hrají různé hry a praktické činnosti, které uvádějí dítě do světa dospělých lidí, jejich občanského života a práce. Důležitým bodem etické výchovy je vytváření prosociálního chování u dětí neboli vedeme děti k takovému jednání, při kterém je konáno dobro a poskytnuta pomoc svým kamarádům bez nároku na odměnu za tuto pomoc. Takové chování slouží také jako prevence proti rizikovému chování, které vede ke konfliktům.

Další známou moudrostí je „Nedělej druhým to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ Dítě by mělo být vedeno k tomu, aby si vytvořilo a rozvíjelo pozitivní vztahy s ostatními. Ukazovat mu, že i když se k němu druhý člověk nebude chovat hezky, není potřeba snižovat se na jeho úroveň. Umění řešení konfliktů je celoživotní práce. V mateřské škole můžeme začít tím, že budeme dětem pomáhat se v problému orientovat, mluvit o něm navzájem s dalšími dětmi a učit se je uchopit a vyřešit. Chceme, aby si děti utvářely pozitivní vztahy mezi sebou, ke své rodině, k pedagogům, ale i samy k sobě. Děti se učí vzájemné spolupráci, vyjadřování vlastních emocí a utváření zdravého sebevědomí. Během elipsy si povídáme o tom, jak se zrovna cítíme. Pokud se někdo cítí smutně, snažíme se přijít na to, proč se tak cítí a společně děláme všechno pro to, abychom dotyčnému náladu zlepšili. Pokud se někdo cítí vesele, chceme, aby dítě umělo své city verbálně popsat a projevit vděčnost. I během elipsy máme stanovena pravidla, která vedou ke zdvořilostním projevům. Základním pravidlem a zároveň předpokladem všech dobrých vztahů je naslouchání. Naslouchání vede k úspěšné komunikaci a vyjadřuje respekt k druhým lidem. Bez tohoto pravidla by elipsa nemohla plnit svou úlohu. Druhým pravidlem je právo nemluvit. Každé dítě má možnost se vyjádřit, ale také nemusí a ostatní členové elipsy by to měly respektovat. Toto právo učí děti dovednosti říci „ne“. Třetí je pravidlo úcty. Otázky jsou během elipsy kladeny obecně a na nikoho přímo nemíří. Pokud někdo vysloví svůj názor, ostatní by ho měli respektovat a nekritizovat. Během výchovy ke zdvořilosti se snažíme o nenásilnou komunikaci s dítětem, která navodí příjemnou atmosféru vyvolávající důvěru. Pokud nastane nějaký problém, tak chceme, aby si děti nejprve samy hledaly řešení, což podporuje iniciativní a tvořivé jednání. Taková výchova učí dítě, aby se umělo rozhodovat samo za sebe a řešit problémy konstruktivně a bez pomoci druhých. Rovněž umožňuje morální růst a vývoj dítěte. 


Když shrnu výše uvedené myšlenky, tak je pro výchovu dítěte nesporně důležité bezpečné, vstřícné a jasně dané prostředí plné lásky a pochopení, avšak s určitým řádem a pravidly. Rodič – vychovatel si musí uvědomovat, že dítě se učí napodobováním a musí být tedy kladným vzorem pro své dítě. Důležitý je výběr mateřské školy s respektujícím prostředím, vnitřními pravidly a vstřícnou komunikací. Věkově smíšená skupina v mateřské škole pomůže dítěti orientovat se mezi ostatními dětmi, komunikovat a řešit problémy za asistence provádějícího pedagoga. Efektivní spolupráce rodiny a školy (školy a rodiny) je velkou pomocí ve výchově dítěte v dnešním světě. Etické chování musí dítě „nasát“ v každodenním životě při interakci v rodině, mateřské škole a okolí, proto je nesmírně důležité, abychom šli tím nejlepším příkladem.

Proč vznikl Montessori blog

29. 10. 2020 Ing. Tereza Lepšíková

O Montessori pedagogice toho bylo mnoho napsáno, ale většina z nás nemá na tlusté knihy o výchově a vzdělávání čas. Obzvlášť pokud máte doma dětí víc. My bychom vám rádi pomocí blogových příspěvků představili alespoň hlavní principy Montessori pedagogiky a jak fungují praxi. Chceme našim rodičům ukázat, proč jsme si ve školce pro děti zvolili právě tento směr pro výchovu a vzdělávání. Zaměříme se také na možnosti provozovat Montessori principy doma, jak připravit domácí prostředí a jak lze pracovat s pomůckami doma. Montessori pedagogika je založena na respektu přirozených rytmů a potřeb dítěte. Spočívá na třech hlavních pilířích: svobodě volby; možnosti, aby dítě bylo samostatné a jednalo samo za sebe; učení prostřednictvím zkušeností. Tyto pilíře lze podporovat již od narození dítěte a i o tom bude tento blog. Naším cílem je propojit výchovu v MŠ s výchovou doma tak, aby byla co nejefektivnější a harmonická.

Zdroje fotografií: https://dokazestosam.cz/domu/kurzy/0-3-m/

https://www.zs-sofie.cz/zakladni-skola/montessori-pedagogika/