Montessori blog

Montessori pedagogika slaví téměř 120 let své existence, ale myšlenkový základ „Pomoz mi,

abych to dokázal sám“, jež položila lékařka Maria Montessori, platí dodnes. Svět kolem nás

se sice výrazně proměnil, ale s ním se vyvíjí i to, jak k dětem ve věku od 3 do 6 let

přistupujeme. Co tedy znamená moderní Montessori v dnešní době a jaké trendy se promítají

do běžného dne našich předškoláků?

Příroda, jako druhá třída. Připravené prostředí už dávno nekončí u dveří třídy. Čím dál více

činností přesouváme ven na čerstvý vzduch. Děti nepěstují jen vztah k přírodě, ale přímo v ní

rozvíjejí své smysly a motoriku – pečují o záhony, pozorují živé tvory, pracují s přírodními

materiály a učí se trpělivosti. Příroda je pro nás tou nejlepší učebnou.

Reálný svět na dlani. Dnešní děti vyrůstají v digitální době plné zrychlených podnětů, což

často vede k únavě a poruchám soustředění. U dětí od 3 do 6 let sázíme na skutečné zážitky.

Snažíme se dětem nabízet reálné nástroje v péči o domácnost, práci se dřevem, nebo péči o

okolní prostředí. Právě tato činnost pomáhá dětem budovat hluboké soustředění, sebeovládání

a vnitřní klid.

Práce s emocemi. Kromě rozvoje rozumu a zručnosti klade moderní Montessori obrovský

důraz na duševní pohodu dětí. Učíme děti vnímat své tělo i pocity, pracujeme s dechem a

nabízíme jim bezpečný prostor pro zvládání silných emocí. Zkoumání světa totiž funguje

nejlépe tehdy, když se dítě cítí v bezpečí a v pohodě.

Respekt druhých. Vedeme děti k tomu, aby rozuměly světu v širších souvislostech. Učíme se

třídit odpad, neplýtvat jídlem a chovat se s úctou ke všemu živému. Stejně tak děti vedeme k

toleranci a respektu k odlišnostem – poznáváme různé kultury a učíme se, že každý z nás je

jedinečný.

Moderní výzkumy stále potvrzují to, co Maria Montessori vypozorovala před desítkami let.

Děti vedené v takovém prostředí jsou samostatnější, lépe rozumí druhým, snáze čtou, počítají

a řeší problémy. Vychováváme děti, které jsou spokojené, zvídavé a sebevědomé osobnosti,

které se ve světě neztratí.

Autor: Bc. Zuzana Merzová

Použité zdroje:

The Montessori Foundation. What's New in Montessori: Innovations & Timeless Traditions.

In: The Montessori Foundation [online]. Sarasota (FL): The Montessori Foundation [cit.

2026-09-10]. Dostupné z: https://www.montessori.org/whats-new-in-montessori/

Začátek nového školního roku je už za rohem a my se na nové dětičky moc těšíme. Pro všechny děti i rodiče je nástup do školky velká změna, která vyžaduje určitou přípravu, díky níž se dítě nebude cítit tak ztracené. Aby vše probíhalo s co nejméně slzičkami, je dobré se na školku naladit už nějaký čas před tím. Přinášíme vám pár tipů, aby se vaše dítě u této velké změny cítilo v naší školce co možná nejkomfortněji.

Režim

Ve školce máme daný režim, na který se děti v průběhu školního roku naladí a zvyknou si. Je na nich vidět, že když nastane v průběhu dne nějaká změna, dokáže je to znejistit. Ráno se nese ve znamení her a práce s pomůckami, po které následuje svačinka. Poté se každá třída setká na komunitním kruhu a zbytek dopoledne tráví venku na procházce nebo na zahradě. Po takovém výdeji energie následuje oběd a relaxace s odpočinkem. Malá ukázka našeho režimu vám může posloužit jako určitá inspirace, o kterou se v rámci vašeho dne doma můžete opřít. Pro dítě pak bude přechod do cizího prostředí jednodušší, struktura dne líp uchopitelná a bude si jistější v tom, co ho čeká.

Samostatnost

Přechod do prostředí, kde je dítě bez rodiče je samo o sobě stresujícím zážitkem. I když jsou paní učitelky novým dětem neustále k dispozici, je nezbytné, aby si dítě dokázalo poradit v základních situacích samo. Zvyšuje mu to nejen sebejistotu, ale tvoří to také základ pro víru v jeho vlastní schopnosti. Naše třídy jsou připraveny tak, aby se děti mohly volně pohybovat v prostředí, pracovat s pomůckami, pečovat o prostředí a také na samostatném uspokojení vlastních potřeb. Ve školce si nalévají pití ze džbánu samy, připravují si porcelánový talíř a příbor na stůl. U svačinky si nabírají kaši naběračkou a u oběda zase polévku. Pro oběd si chodí k paní kuchařce k okénku, kde si řeknou, jak velkou porci by si přály. Následně je čeká cesta ke stolečku s vlastním jídlem. Tohle všechno jsou věci, se kterými se s malou obměnou může začít už doma a při nástupu do školky to pro dítě bude mnohem jednodušší. V domácím prostředí je mnoho možností, jak naučit dítě samostatnosti. V obchodech je spousta užitečných produktů dětské velikosti. Koště nebo malý smetáček a hadřík jsou skvělý základ pro péči o prostředí doma. Menší lehký džbán na samostatné nalévání pití, malá naběračka, kleštičky na přendání ovoce a gumová stěrka na vyškrábání zbytků z talíře jsou výbornými kuchyňskými pomocníky na cestě k samostatnosti.

Oblékání se

Jednou z velmi důležitých dovedností ve školce je oblékání se. Na první pohled se to nezdá, ale v průběhu dne se dítě převléká hned několikrát. Při příchodu do školky, na procházku ven a po příchodu z ní, do pyžámka na odpočívání a zase naopak po probuzení. Je jasné, že náročné obracení oblečení nezvládne hned každý, a to je v pořádku. Paní učitelky, nebo starší kamarádi jsou tam ze začátku pro nové děti a rády jim to ukazují, než se to naučí samy. Pokud to však zvládají, představuje to pro ně velikou svobodu. Umět skládat oblečení, ukládat na jedno místo, pečovat o svoje věci trvá nějakou dobu. Ve školce ukazujeme skládání oblečení velmi pomalu a s jednoduchými kroky a dáváme neustále příležitosti k tomu, aby to děti zkoušely samy. Věříme, že drobnými úkoly a zajímavými výzvami jste již doma začali.

Hygiena

Základem pro zvládnutí dovedností v oblasti hygieny je správná ukázka. Pomalé ukazování mytí rukou, prst po prstě tak, aby to dítě mělo možnost řádně vidět je zárukou, že to pochopí a bude to zkoušet také. Je potřeba, abychom byli pro děti příkladem a děti tak měly možnost tyto činnosti pozorovat u nás. Jsme pro ně zrcadlo a učí se od nás i když si myslíme, že v tu chvíli se věnují něčemu jinému.

Učení zodpovědnosti

Vyřešení situací, které v průběhu dne nastanou, je nedílnou součástí školkového života. Pojmenovávání svých emocí je pro menší děti náročný úkol. Můžeme jim však pomoci tak, že je ze začátku pojmenujeme a popíšeme emoce za ně. Když pak budou ve třídě s kamarády řešit nějaký problém, budou se líp orientovat v tom, co cítí a jak můžou situaci vyřešit.

Připravené prostředí ve školce napomáhá tomu, aby zodpovědnost za své potřeby a konání mohlo převzít dítě za sebe. Je pro nás důležité, aby vědělo, že když něco vylije, není nutné plakat, ale stačí najít vhodný hadr. Když má žízeň, stačí si dojít do kuchyňky a nalít si pití. Zodpovědnost za své konání nese taky v situaci, když potřebuje pomoc. Je na dítěti, zda si o ní řekne, nebo se rozhodne, že bude zkoušet dál sám a my ho v tom rádi podpoříme. Vybrat si a rozhodnout se podle sebe je v Montessori systému jedním ze základních kamenů a my se snažíme děti vést k tomu, aby dělaly věci podle svých potřeb. Podpora vašich dětí v tomhle ohledu bude pro ně nesmírnou pomocí ve fungování nejenom u nás ve školce.

Věříme, že i když se to na začátku bez slziček neobejde, tak se bude září u nás ve školce nést ve znamení radosti z učení nových věcí, úsměvů při poznávání nových kamarádů a těšení se na zážitky, které nové prostředí ve školce přináší.

Vaše děti jsou pro nás pokladem, o který budeme každý den pečovat a věřte nám, že jsou v našich rukách v bezpečí.

Autor: Bc. Nikola Petra Hušková

Drazí rodiče,

v posledních dnech se na nás často obracíte s dotazem „Co by měly děti umět před nástupem do ZŠ?“. Pojďme se na to společně podívat.

Nástup do základní školy je pro dítě velmi důležitý bod v životě. Změní se mu totiž sociální role – z dítěte, které chodí do školky se rázem stává školák. Školák, který se konečně bude učit číst, psát, počítat, dozví se spoustu informací. Školák, který bude mít víc a víc zodpovědnosti – časem třeba bude chodit sám do školy a ze školy, či do družiny. Školák, který se konečně vyrovná svému staršímu sourozenci, kamarádovi, bratranci či sestřenici a třeba budou do stejné školy.

Nedávno jsem ve třídě poslouchala rozhovor dvou holčiček. Jedna je předškolačkou tento rok, druhá bude až ten nastávající. Ta mladší říká té starší „Představ si, že mi máma říkala, že až budu chodit do školy, budu tam jednou chodit úplně sama. Já teda nevím, jestli to vůbec dokážu.“ Děti se na změnu role moc těší, zároveň je to pro mě velká neznámá. Mohou být nervózní, mohou se přestat těšit, mohou se bát. To nejdůležitější, co pro ně musíte v tuto chvíli udělat, není výběr té nejlepší školní tašky či penálu se třemi patry. Ale podpořit je. Dodat jim sebevědomí. Dítě z Vás musí cítit absolutní jistotu, že v něj věříte. Své dítě znáte nejlépe na světě právě Vy. Dejte mu najevo, že to dokáže, že mu budete oporou a vodit ho do školy budete klidně až do té doby, než Vám školák řekne „Já to dnes zkusím sám“.

Článků, co by mělo dítě umět před nástupem do školy je plný internet. Zde je malé připomenutí:

·       Dítě by mělo být připravené fyzicky – mělo by zvládnout si do školy donést velký batoh plný učebnice. Mělo by bez velké/časté únavy zvládnout pobyt ve třídě a koncentraci na vyučování. Zvažte nástup dítěte, které je často nemocné. To může mít velký vliv na koncentraci, i sociální a emoční připravenost.

·       Dítě by mělo být připraveno psychicky – mělo by vědět, jaká změna ho čeká. Mělo by školu ideálně navštívit předem aby vědělo, kam jde, jak to tam vypadá, co se tam bude dělat. Děti potřebují být informované o tom co je čeká. Uklidňuje je to.

·       Dítě by mělo být připravené emočně a sociálně – častý pláč, stýskání, problém navázat přátelství v MŠ, či chápat a respektovat pravidla třídy jsou jasnou indicií, že toto dítě připravené není. Dítě by se mělo do školy přirozeně těšit. Jeho touha učit se a poznávat by měla být větší než strach a obavy.

Je tu dalších několik aspektů, podle který se školní zralost posuzuje:

·       prostorová a časová orientace

·       fantazie, představivost

·       matematické a předmatematické dovednosti

·       čtenářská gramotnost

·       řeč

·       vyhraněnost laterality

Dále několik faktických věcí, které by dítě mělo znát a vědět:

·       své jméno a příjmení

·       jména členů rodiny

·       svou adresu

·       rozeznat barvy

·       rozeznat ovoce a zeleninu

·       rozeznat směry a umístění (levá, pravá, nahoře, dole, vpřed, vzad)

·       umět si zavázat tkaničky u bot

Co je ale důležité pro nás v MŠ Knoflík?

Jak víte, naše MŠ pracuje s Montessori pomůckami a principy Montessori pedagogiky. Rytmus roku nám určují waldorfské slavnosti – které jsou vždy vygradováním dlouhých příprav různých období, významných událostí. Co je tedy pro nás důležité, aby dítě umělo, když opouští jeden z našich knoflíků a míří do školy?

S předškoláky pracujeme během dne, ale i samostatně, když si mladší děti užívají odpoledního odpočinku. Skupinu předškoláků vedeme systematicky, v připravených lekcích. Připravujeme je ve všech zmíněných oblastech – grafomotorika, matematické dovednosti, nácviky psaní, držení tužky, koncentrace – vytrvání u činnosti, jemná i hrubá motorika. Vnímání dobra a zla – dobrého a špatného chování. Dodržování pravidel. Trénujeme paměť – písničky, básničky. Povídání o tom „Co jsi dělal včera?“. Stříháme, tvoříme, zkoušíme různé výtvarné techniky. Trénujeme oblékání – zip, knoflíky, tkaničky. Seznamujeme se s čísly, písmeny, povídáme si o světě a dění v něm. Snažíme se, aby měli děti co nejvíce všeobecný přehled. Trénujeme řeč, správnou výslovnost písmen.

Ale co je pro nás tou opravdovou podstatou?

Není pro nás důležité, jestli dítě odchází ze školky a umí počítat do 100, chápe systém jednotek, stovek a tisíců, umí sčítat/odčítat či dokonce pracovalo s pomůckou na násobení. Jestli pozná všechna písmenka a umí je napsat. Jestli už přečte alespoň slovo o třech písmenech. Jestli zná orgány lidského těla, či pozná jaké zvíře je z jakého kontinentu.

Důležité pro nás je, aby z mateřské školky odcházeli děti, které si při odchodu od stolečku za sebou automaticky zasunou židli, aby o ní někdo jiný nezakopl. Děti, které umí vyřešit situaci, kdy jim něco spadne, rozlije se či rozbije. Po sobě uklidí, když jim něco spadne, či něco rozlejí. Děti, které udržují své pracovní místo a třídu v čistotě a pořádku.

Je pro nás důležité, aby se dítě nestydělo zeptat kohokoliv na cokoliv, nebo si říci o pomoc. Vyřešit pro dítě nepříjemnou situaci slovy a ne slzami. Při komunikaci s vrstevníky být empatický, nacházet společně kompromisy, pomáhat tomu, kdo potřebuje, chápat a respektovat pravidla třídy.

Je pro nás důležité, aby mělo důvěru samo v sebe, zdravé sebevědomí. Aby se vždy cítilo komfortně a dokázalo pro to udělat co je třeba.

Škola naučí děti číst, pochopit svět matematiky a čísel, psát a spoustu dalšího. Ale na formování osobnosti už takový prostor není. Nikdo nebude dítě kontrolovat, jestli si zastrčilo židli, když šlo z oběda. Nikdo nebude kontrolovat, jestli si po sobě vše uklidilo. Nikdo nebude dítěti zavazovat tkaničky či mu oblékat mikinu. Rytmus mateřské a základní školy se výrazně liší. Spousta škol je orientovaná na výkon a podanou práci. Počítá se zcela automaticky, že se dítě bude umět soustředit, bude si umět říci o pomoc a bude respektovat pravidla třídy/školy.

Všechny části školní připravenosti trénují děti už od nástupu do MŠ.

Například trénink jemné a hrubé motoriky se ukrývá za každou pomůckou. Na každou práci si dítě musí připravit kobereček – srolovat, rozrolovat (jemná práce prstů). Pak musí dojít k poličce – kde je daná pomůcka, kterou si vezme do obou rukou a odnese na kobereček či ke stolečku. Musí se soustředit na cestu, chůzi i na pomůcku, kterou nese (hrubá motorika). Když dopracuje, musí pomůcku vrátit na stejné místo, odkud si jí vzala – prostorová orientace. 

To samé je s přípravou oběda. Děti si připravují mističky, příbory, nalévají si pití, samotné si nandávají polévku, chodí pro druhé jídlo k paní kuchařce. Učí se manipulovat s naběračkou, talířem plným omáčky apod.

Děti se tak od nástupu do MŠ učí. Učí se i věcmi u kterých se to nemusí zdát jako důležité či primární. S každou aktivitou, každým dnem, každým vylitým hrnečkem čaje se učí a zdokonalují. Až se jim jednou pohyby úplně zautomatizují.

Některé práce, které děti vykonávají jsou časově náročnější a projekt pak trvá i několik dnů. Děti se tím učí trpělivosti, protože jak je známe růže přináší. Když v MŠ pečeme nějakou dobrotu – často jí pečeme k nějaké události, co nás čeká. Ať je to oslava narozenin, slavnost, či piknik. Čekáme tedy s hostinou a ochutnáním až do druhého dne. To vede děti ke koncentraci a trpělivosti. K poznání, že jsou situace, kdy musíme vytrvat, byť se moc těšíme. 

Snažíme se děti vést k vlastnímu úsudku, k logickému uvažování. Pro příklad: Každý den si povídáme „jaké je venku počasí?“. Z čehož pak mohou děti snáze vyhodnotit, co si mají vzít na sebe při oblékání na procházku. Snažíme se podpořit děti co nejvíce v tom, aby oni byli ti objevitelé a my je pouze správně navedli.

Snažíme se, aby od nás ze školky odcházeli děti co nejvíce samostatné, sebevědomé, s touhou objevovat svět, vše prozkoumat a vše se naučit.

Děkuji, že jste si udělali chvilku času a dočetli jste článek až sem.

Nikča

Zdroj: Modrý knoflík

Vypracovala v březnu 2021 Bc. Nikola Petra Hušková MŠ U Bílého králíka – KNofLík 

Autor: Bc. Lucia Berežná

Vánoce jsou už téměř tady a já věřím, že většina z nás už má dárečky pro potěšení našich ratolestí nakoupené a řádně doma poschovávané. V posledních letech zaznamenávám, že je dostupných mnoho tipů na Vánoce, které se nesou ve znamení - méně je více. A to mě velmi těší, protože se musím přiznat, že já sama to tak u hraček pro děti vnímám. Preferuji kvalitnější produkty nad množstvím a myslím si, že nějaký zážitek častokrát v dětech vydrží déle než plastová hračka, na kterou si příští rok před Vánoci ani nevzpomenou, že ji dostaly. Tady mě však napadá otázka: Co ale s hračkami, které děti dostanou a je jich přece jen mnoho? Ačkoliv svoje děti zatím nemám, nad touto otázkou se často zamýšlím. V rodině mám mnoho dětí, kterým Ježíšek přinese nemalé množství hraček, a tak si kladu otázku, jak bych tuto situaci z rodičovského hlediska vyřešila já. Hračky přece nevrátíme a rodina nakupuje dárečky jen s tím nejlepším úmyslem a z lásky. Přináším Vám tedy pár svých myšlenek a nápadů, jak bych se snažila tuto povánoční situaci vyřešit. 

Společné třídění starších hraček

Je něco s čím si už děti nehrají, už nám poskytlo svojí službu a k hračce se dlouhodobě nevracejí? Jednoduše už hračka naplnila jejich potřebu a my ji můžeme poslat dále, aby dělala radost novému majiteli. Pro děti to může být zajímavá zkušenost, když jim vysvětlíme, že je v pořádku se určitých věcí zbavit a nemusíme je přitom vyhodit. Jsem si jistá, že se najde množství center, ústavů nebo domovů, s kterými se můžeme dohodnout. Celé třídění bych s naší ratolestí dopředu prodiskutovala a zjistila její pocity - možná nás překvapí, s jakou radostí se do toho pustí. Bude skvělé, když dítě do procesu zapojíme, necháme vybrat kam hračky pošleme, společně je očistíme, opravíme a půjdeme je novým majitelům odnést. Vyčistíme tak prostor v dětském pokoji, připravíme ho na nové hračky a uděláme dobrý skutek. 

Místo na hračky

Podle Montessori principu každá pomůcka (popřípadě hračka) má svoje místo. Z tohoto místa si pomůcku vezmeme a po skončení ji zase v pořádku vrátíme. Je to skvělý systém, ve školce nám to hezky funguje a dovolím si tvrdit, že dětem to vyhovuje. Uznávám, že doma je doma a dětský pokojík je přece království dítěte. Největší zábavou je často vytáhnout úplně všechny hračky na jednu hromadu, protože je při hře skutečně všechny potřebují :-). Co tedy najít společný kompromis? Vyčlenit si poličku, komodu, skříňku nebo bedýnky na hračky. Je mi jasné, že každý pokojík něco takového má a to je skvělé. Napadá mě to však udělat trochu systematičtěji. Prostor můžeme spolu vylepšit - utřít prach na skříňce, umýt jednotlivé poličky, odměřit je a dokoupit nějaké košíky. Rozhodnout se, jestli je skříňka na správném místě, jestli ji nechce otočit nebo trochu přesunout. Už těmito aktivitami vzbuzujeme u dítěte zájem o prostředí, ve kterém žije a tráví čas. Uznávám, může to být časově náročné, ale to, na čem se dítě samo podílí, má pro něj mnohem větší cenu. Nebude si přece ničit to, co mu dalo takovou práci připravit. Prostor máme přichystaný - je čas popasovat se s hračkami. 

Společné rozhodování

Mě ve školce často překvapí, jak jednoduchá konverzace s dětmi může být. Jejich rozhodnost mě dokáže ujistit v tom, že často nejefektivnějším řešením je jen jednoduchá otevřená otázka. Co si o tom myslíš? Jak by jsi to chtěl? Co s tím uděláme? Jak by se ti to líbilo? Pomocí rozhovoru o tom, co ho právě baví, můžeme rozhodnout, co v pokoji necháme vyložené na nějakou dobu. Ukážeme mu, že všechny hračky se do našeho připraveného místa nevejdou, a proto si může vybrat, které bude mít vyložené a najdeme jim jejich nové místo. Pokud by bylo dítě nerozhodné, neváhala bych mu poskytnout určitý čas a pochopit ho, že taková změna je docela náročná. Dohodneme se, že nám to poví až za chvilku nebo za nějaký předem domluvený čas. Na košíky a krabičky můžeme zpočátku vyrobit a napsat jmenovky, menším dětem nakreslit nebo vytisknout obrázek hračky. Ulehčíme jim tak orientaci v jejich věcech a zároveň podpoříme samostatnost při uklízení na své místo. Zbylé hračky, které se nikam nevejdou, uložíme do skříňky. Dětem ukážeme, kam je ukládáme, aby měly přehled o svých věcech a nebály se, že o hračky přijdou. 

Koloběh hraček

Čím jiným zakončit tento velký projekt, než společným rozhovorem? Tak velká změna si přímo říká o posezení u horké čokolády nebo ovocném čaji. Můžeme si tak v klidu promluvit a podělit se o svoje čerstvě prožité zážitky a emoce. Nesmíme také zapomenout na dohodou, jak často budeme hračky měnit - najít si nějaký systém, který bude vyhovovat právě vám. Kalendář je skvělé místo na označení dne výměny, nebo to jednoduše ponecháte na pocitech a potřebách, které bude dítě aktuálně vyjadřovat. Není lepší nápad, než ten váš, který vám bude vyhovovat :-).

Uvědomuji si, že celý proces třídění a výběru mezi oblíbenými hračkami není vůbec jednoduchý. Obzvlášť to platí u věcí, ke kterým máme vztah. Věřím však, že tato změna přinese svěží vánek do dětského pokoje a do mysli a koncentrace při hře dítěte. Není právě po Vánocích správný čas na to, abychom dali této změně šanci? Držím palce a moc ráda bych věděla, jak to dopadlo.

Lucia Berežná

berezna@msknoflik.cz

Maria Montessori ve své knize Objevování dítěte tvrdí, že bychom se měli snažit u dětí dosáhnout uvědomělé kázně a ukázněný jedinec je tehdy, pokud ovládá sám sebe a je schopen sám sebe kontrolovat. To platí v případě, že je třeba v životě dodržovat určitá pravidla. Říká, že svoboda dítěte by měla být vymezena zájmy skupiny, k níž náleží. Dítěti bychom měli zamezit, aby dělalo něco, čím by se provinilo proti slušnému chování a dobrým způsobům. Podle Marie je naprosto nezbytné, aby průvodce plně chápal význam své pozice pozorovatele a byl schopen odlišit spontánní přirozené jevy od společensky neúnosných činností. Těm je třeba zabránit už v počátku. Koncepce svobody by se měla chápat jako souhrn co nejpříznivějších podmínek pro fyzický a psychický vývoj dítěte. „Když hovoříme o svobodě malého dítěte, neznamená to, že chceme tolerovat nebo snad podporovat neukázněné chování a bezúčelnou činnost, jaké se děti věnují, pokud je ponecháme samy sobě. Svobodou máme na mysli to, že jeho život osvobozujeme od překážek, které brání jeho normálnímu vývoji.“

Maria podporuje věkově smíšené skupiny pro hru i práci. Říká, že věková heterogenita je důležitým principem didaktiky Montessori, s jehož pomocí se děti rychleji a přirozeněji učí od sebe navzájem a ve vzájemné spolupráci. Ve své knize Tajuplné dětství se také zabývá otázkou odchylek chování. Tvrdí, že každý nával zloby je vnějším projevem nějakého hlubokého vnitřního konfliktu. Vztekání se a odpor prý překrývají snahu dítěte se realizovat a brání mu projevit svou skutečnou osobnost. Naším úkolem je dítě poznat a pomoci mu osvobodit se od všech nepřirozených zábran. Musíme mu poskytnout takové prostředí, ve kterém se bude moci svobodně rozvíjet. Jednou z nejzávažnějších odchylek je lhaní. Lhaní se objevuje v dětství a s přibývajícím věkem se stále zdokonaluje.

Děti jsou velkým smyslovým orgánem a učí se napodobováním. Je tedy velmi důležité, aby sám rodič - vychovatel vytvořil dítěti bezpečné podnětné prostředí plné lásky, podpory a vzájemného respektu. To všechno musí fungovat mezi všemi členy rodiny. A to není vůbec jednoduché. Chci opravdu zdůraznit, že aby dítě pochopilo, jak vypadá chování ctnostného člověka, je zapotřebí jít vzorným příkladem už od jeho narození. Dítě nasává jako houba vše, co vidí u dospělých. U rodičů, prarodičů, učitelek a každého dalšího člověka, který projde jeho životem. Zvyky, které se naučí v dětství už se velmi těžko transformují na jiné v období dospělosti. My sami bychom měli prokazovat úctu k vlastním rodičům a dalším autoritám, aby dítě pochopilo, jak se chovat ke svým rodičům a učitelům.

„Prosím“ a „děkuji“ je základ, na kterém budou postaveny všechny vztahy. Poprosit nebo být někomu vděčný jasně ukazuje respekt k člověku. Když například maminka uvaří večeři a dítě poděkuje – dítě ukazuje svým projevem mamince vděk, a že nebere uvařené jídlo jako samozřejmost. Součástí respektu je také umět se omluvit. Omluvou vyjadřujeme lítost nad něčím, co jsme neudělali správně a slouží k urovnání vztahů. Během omluvy je dobré kromě vyjádření lítosti také ubezpečit druhého, že už se taková situace znovu nestane, popřípadě přijít s nápadem, jak lze situaci napravit. Samozřejmě, na prvním místě by měla být především prevence. Proto je nutné vést dítě k míru a k tomu, že druhým lidem a zvířatům se neubližuje. Úctu k druhým lze prokazovat i neverbálně, např. podržením dveří; podáním věci, která druhému upadla na zem; uvolněním místa v MHD pro starší osobu; zakrytím úst při kašlání; uměním základů stolování atd. Během stolování ve školce učíme děti, jak používat správně příbor; že je příjemnější jíst v klidu, nežli v hluku; že si po sobě musí uklidit samy špinavý talíř a příbor. Při stolování doma s rodinou by zase měla být slušnost počkat, než dojedí ostatní, popř. se omluvit, pokud někam pospícháme. Co se týče umývání nádobí a dalších domácích prací, měla by existovat v komunitě i v domácnosti spravedlivá dělba práce.

Čisté a uklizené prostředí poukazuje na úctu k věcem. Bez řádu a pořádku nastává v našich životech chaos. Jakmile do věcí vneseme řád, nebudeme muset my ani dítě tolik uklízet. Uklizený prostor přináší duševní klid a prostor pro pozitivní myšlenky. Čím méně je věcí v prostoru, tím více máme místa pro kreativitu, koncentraci a seberozvoj. Proto je dobré, aby mělo dítě v poličkách jen pár oblíbených hraček, ke kterým bude chovat úctu. Kdyby mělo pokojíček přeplněný hračkami, pravděpodobně by si nevážilo žádné z nich. Čím dál více se ve mně probouzí snaha nabízet dětem hračky pouze z přírodních materiálů, nesou v sobě totiž vůni a energii přírody, kterou jim žádný plast nedá. Dítě tak v sobě přirozeně rozvíjí smyslové vnímání, harmonii, úctu k přírodě a základy ekologického smýšlení. Ekologie je v současné době velmi populární téma a vést děti k environmentálně odpovědnému chování by měl každý rodič i učitel. I vztah člověku k přírodě je součástí etického chování a dítě by mělo pochopit, že škodit přírodě je zkrátka špatné. Proto učíme děti třídit odpadky a recyklovat. Učíme je, jak zodpovědně využívat půdu, vodní zdroje, suroviny a energii. Snažíme se, aby nedocházelo k plýtvání, proto si děti nandají na talíř jen tolik, kolik snědí. Učíme je pěstovat květiny a bylinky. Hodně času děti tráví na procházkách, kde prostřednictvím povídání a různých her v dětech utváříme pozitivní vztah k životnímu prostředí. Dítě se tak učí uvažovat v souvislostech a přemýšlet o možných negativních dopadech lidských aktivit na planetu v dlouhodobé perspektivě.

Nesporně důležitým znakem zdvořilosti a slušnosti je samotný pozdrav. Pozdrav je projevem přátelství, zdvořilosti, úcty a respektu k druhému člověku. Jeho součástí je i způsob provedení. Pozdrav by měl být pronášen zřetelně a s úsměvem, nejlépe s vlídným pohledem do očí. Pozdrav mezi dítětem a učitelem je krátký rituál, při kterém se dítě učí zdvořilé neverbální komunikaci. Ukazuje uznání, respekt a partnerství mezi dítětem a učitelem. „Dobrý den“ a „Na shledanou“ jsou jedny z prvních zdvořilostních frází, které děti učíme. Jelikož děti zrcadlí své rodiče, měli by také jít ve zdvořilém chování příkladem a srozumitelně zdravit například sousedy v domě, své známé, učitelky ve školce apod.

Zdvořilostní jednání, která jsem popsala, jsou nepsaná pravidla a zvyky, které podle dochovaných zdrojů existují již od vzniku lidské společnosti. Vznikly na základě potřeby řádu, který je pro výchovu dětí zásadní. Proto si ve školce hned první den děti s paními učitelkami stanovují pravidla třídy. Domluví se na nich společně a vyvěsí je na viditelné místo, aby si je mohli v případě potřeby připomínat. V průběhu roku děti také dělají různé aktivity přibližující dítěti pravidla vzájemného styku jako jsou zdvořilost, ohleduplnost, tolerance, spolupráce a mravní hodnoty v jednání lidí. Hrají různé hry a praktické činnosti, které uvádějí dítě do světa dospělých lidí, jejich občanského života a práce. Důležitým bodem etické výchovy je vytváření prosociálního chování u dětí neboli vedeme děti k takovému jednání, při kterém je konáno dobro a poskytnuta pomoc svým kamarádům bez nároku na odměnu za tuto pomoc. Takové chování slouží také jako prevence proti rizikovému chování, které vede ke konfliktům.

Další známou moudrostí je „Nedělej druhým to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ Dítě by mělo být vedeno k tomu, aby si vytvořilo a rozvíjelo pozitivní vztahy s ostatními. Ukazovat mu, že i když se k němu druhý člověk nebude chovat hezky, není potřeba snižovat se na jeho úroveň. Umění řešení konfliktů je celoživotní práce. V mateřské škole můžeme začít tím, že budeme dětem pomáhat se v problému orientovat, mluvit o něm navzájem s dalšími dětmi a učit se je uchopit a vyřešit. Chceme, aby si děti utvářely pozitivní vztahy mezi sebou, ke své rodině, k pedagogům, ale i samy k sobě. Děti se učí vzájemné spolupráci, vyjadřování vlastních emocí a utváření zdravého sebevědomí. Během elipsy si povídáme o tom, jak se zrovna cítíme. Pokud se někdo cítí smutně, snažíme se přijít na to, proč se tak cítí a společně děláme všechno pro to, abychom dotyčnému náladu zlepšili. Pokud se někdo cítí vesele, chceme, aby dítě umělo své city verbálně popsat a projevit vděčnost. I během elipsy máme stanovena pravidla, která vedou ke zdvořilostním projevům. Základním pravidlem a zároveň předpokladem všech dobrých vztahů je naslouchání. Naslouchání vede k úspěšné komunikaci a vyjadřuje respekt k druhým lidem. Bez tohoto pravidla by elipsa nemohla plnit svou úlohu. Druhým pravidlem je právo nemluvit. Každé dítě má možnost se vyjádřit, ale také nemusí a ostatní členové elipsy by to měly respektovat. Toto právo učí děti dovednosti říci „ne“. Třetí je pravidlo úcty. Otázky jsou během elipsy kladeny obecně a na nikoho přímo nemíří. Pokud někdo vysloví svůj názor, ostatní by ho měli respektovat a nekritizovat. Během výchovy ke zdvořilosti se snažíme o nenásilnou komunikaci s dítětem, která navodí příjemnou atmosféru vyvolávající důvěru. Pokud nastane nějaký problém, tak chceme, aby si děti nejprve samy hledaly řešení, což podporuje iniciativní a tvořivé jednání. Taková výchova učí dítě, aby se umělo rozhodovat samo za sebe a řešit problémy konstruktivně a bez pomoci druhých. Rovněž umožňuje morální růst a vývoj dítěte. 

Když shrnu výše uvedené myšlenky, tak je pro výchovu dítěte nesporně důležité bezpečné, vstřícné a jasně dané prostředí plné lásky a pochopení, avšak s určitým řádem a pravidly. Rodič – vychovatel si musí uvědomovat, že dítě se učí napodobováním a musí být tedy kladným vzorem pro své dítě. Důležitý je výběr mateřské školy s respektujícím prostředím, vnitřními pravidly a vstřícnou komunikací. Věkově smíšená skupina v mateřské škole pomůže dítěti orientovat se mezi ostatními dětmi, komunikovat a řešit problémy za asistence provádějícího pedagoga. Efektivní spolupráce rodiny a školy (školy a rodiny) je velkou pomocí ve výchově dítěte v dnešním světě. Etické chování musí dítě „nasát“ v každodenním životě při interakci v rodině, mateřské škole a okolí, proto je nesmírně důležité, abychom šli tím nejlepším příkladem.